A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Turecko - Kappadocie - Průvodce

V překladu tento název znamená „Země krásných koní.“ Krásné koně jsem zde viděla také, nicméně bych klidně zůstala u toho, že se jedná o krásnou zemi.

Kappadocie, to jsou především krásné skalní útvary, jež po staletí vytvářela větrná eroze. Nejznámější z nich připomínají falické symboly.

Krom těchto atypických skal jsou to i krásné kostely ve skalách a skalní či podzemní města.

Na cesty Kappadocií by si člověk měl vyhradit skoro týden. Pořád je tu co k vidění. Turistickým centrem této oblasti je Göreme. Malé městečko s muzeem pod širým nebem. Kolem se do oblak tyčí skály nejroztodivnějších tvarů a barev. Za zmínku v tomto ohledu stojí červené a růžové údolí, jež již podle názvu skrývá skály krásných barev.

Po okolí Göreme se člověk může nechat povozit třeba na koni nebo se proletět balonem. Je to taková malá země splněných přání.
V Kappadocii existuje několik stěžejních míst, které stojí za návštěvu…

Údolí Ihlara

útočiště křesťanů a kostely ve skalách. Údolí je docela dlouhé, a pokud si člověk dá tu práci a jde těsně podél skal, objeví nečekané poklady. Na stěnách se nachází mnoho maleb, kromě toho je skála provrtaná jako ementál. Takže se hodí baterka. Kostelů tu bývalo přes stovku, dnes jsou z velké části zřícené. Pokud kostel nemůžete zrovna najít, zeptejte se místních hlídačů. Při troše štěstí vás rovnou provedou po nejzajímavějších místech. A hlavně s sebou mívají onu baterku. Ihlara bývala jakýmsi útočištěm křesťanů, není se čemu divit, je to takový kamenný svět sám pro sebe.
Paşabagi je pohádkově krásným místem, jež také skrývá několik kostýlků. V okolí je mnoho skal, připomínajících zmíněné falické symboly (člověk se pod mini i bojí projít, aby na něj přečuhující kameny nespadly), zkrátka taková ta pohlednicová Kappadocie. Na docela malém prostoru se člověku z té bělostné krásy v kamenech točí hlava.

Uchisar

je téměř dokonalou prolézačkou. Jedná se o skalní hrad ve stejnojmenném městě a popravdě při prvním pohledu na něj jsem se nemohla ubránit pomyšlení na ementál provrtaný od myší. V bělostné skále se to na každém rohu černá nějakým otvorem, který si můžete prolézt. Při troše prolézání a postupování nahoru se člověk brzy dostane až na vrcholek skály odkud je krásný výhled do okolí, jen těžko se odtud odchází.

Zelve

je jedním z četných skalních měst. Jestli je Uchisar prolézačka, je Zelve přímo monstrózní prolézačkou. Skoro povinnou výbavou pro návštěvu je baterka. S tou se člověk nemusí bát prolézat tmavé jeskyně, které jsou prokopány do skal. Ono to bez toho prolézání totiž není ono. Samozřejmě jsou zde místa, kam není radno chodit, ale ta jsou zahrazená a těžko byste se do nich dostali. Samotný areál tvoří tři údolíčka, mezi kterými se člověk může libovolně pohybovat.

Avanos

naproti tomu není zajímavý ani tak skalními útvary, jako keramikou. Snad všichni obyvatelé tohoto městečka umí vytvářet krásné keramické výtvory. Své umění v malých dílničkách ochotně předvádějí. Takové pozorování hroudy hlíny, ze které se pomalu vyloupne konvička je docela fascinující. V Avanosu také sídlí chlapík se zvláštní zálibou. Sbírá vlasy žen, jež navštíví jeho dílnu. Každý rok pak několik z nich vylosuje, a ty na jeho náklady stráví dovolenou v Kappadocii. Za jeden pramen vlasů… kdo by to nezkusil. Sbírka je samozřejmě volně přístupná, takže se můžete podívat do místností, které jsou doslova olepeny prameny s vlasy a přiloženými adresami. Svým způsobem mě to fascinovalo, na druhou stranu je to docela nechutné. Nicméně tahle sbírka se dostala snad až do Guinessovy knihy rekordů.

Derinkuyu má opět spojitost s jedinečnými skalami. Je to název městečka a v něm se skrývajícího skalního města. Přístupná část je jen zlomkem velikosti původního podzemního města, které mělo několik podlaží a důmyslný systém větracích šachet vedoucích na povrch. Docela mě zaráželo, jak mohli lidé do skal vytesat něco tak rozlehlého. Návštěva podzemního města určitě stojí za to, ale po chvíli jsem se necítila dobře, když jsem zrovna nemohla ve spletitém bludišti najít šipku, která ukazuje směr prohlídky. I hlasy ostatních se v podzemí nepříjemně rozléhají… no ztratit bych se zde asi nechtěla. Představa bloudění chladným podzemím mě v pravdě moc nelákala.

*Z mých postřehů:* Na Derinkuyu mám takovou zvláštní vzpomínku. Hned, když člověk vyleze z podzemí, vrhnou se na něj různí prodejci. Místní lidé jsou však až dojemně laskaví k cizincům. Člověk se jen tváří trochu mile a hned se mu dostane pozvání na čaj. A to ne ledajaké pozvání. Přímo do jednoho z tureckých domovů. Zvědavost člověku nedá, taková příležitost se přeci nesmí zahodit. Malá holčička nás zavedla do jednoho z tuctových stavení nedaleko mešity. Bylo mi jasné, že si v Turecku lidé nežijí bůhvíjak dobře, ale takovou chudobu jsem nečekala. Jeden pokojík a v něm nakupené veškeré vlastnictví, přístup po rozviklaných schodech a dole skladiště, snad chlév pro nějaké zvíře. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem se narodila ve střední Evropě, že bych za nic na světě neměnila a s radostí jsem si pořídila jakousi panenku, jež prodávala postarší paní. Člověk kdyby mohl, nechal by těm lidem většinu peněz, co měl zrovna u sebe. I kdyby to znamenalo jen týden spokojeného života.

Ihlara
Ihlara
Ihlara 2
Ihlara 2
Avanos
Avanos
Avanos 2
Avanos 2
Derinkuyu
Derinkuyu
Zelve
Zelve
Goreme
Goreme
Pasabagi
Pasabagi
Uchisar
Uchisar
Göreme - ... pohled na okolí městečka (nahrál: Taťulda)
Göreme - ... pohled na okolí městečka
Göreme (nahrál: Taťulda)
Göreme
Falické skály (nahrál: Taťulda)
Falické skály
Okolí Göreme (nahrál: Taťulda)
Okolí Göreme

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA