A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Turecko - Průvodce

Pití

Ač se to zdá k nevíře, nejoblíbenějším tureckým nápojem není káva, ale čaj. To jenom západní svět podlehl dojmům z turecké kávy. Čaj dostanete v Turecku všude, ve všech možných podobách, od sladkého ovocného po hořký černý čaj. Turecko samo o sobě patří mezi „čajové země.“ Čaj se zde pěstuje na plantážích u městečka Rize, ležícího na pobřeží Černého moře.

Čaj

Příprava čaje v Turecku je malou vědou. Čaj se totiž připravuje ve dvou konvicích stojících na sobě. V jedné z nich se vaří horká voda (v té spodní) a ve druhé se praží koncentrát čaje. S tím koncentrátem skutečně nepřeháním, čaj je černý jako uhel a hořký… k nevypití. Když se chceme napít, nalijeme si trochu onoho koncentrátu a dolijeme jej horkou vodou. A osladíme samozřejmě. Čaj se často pije ze skleniček, které padnou akorát do ruky. Pokud vás někdo na čaj pozve, bude se ptát, jestli ovocný, nejčastěji jablečný, nebo černý čaj. Ovocný čaj je tu pro turisty, je sladký a chutná většině lidí. Černý čaj je koncentrované Turecko. Pokud si vyberete ten černý, určitě tím hostitele potěšíte. Nicméně pokud vám nechutná, neznásilňujte své chutě.

Káva

A co se kávy týče, ano i ta je zde k mání, ale jen zřídka. Kafe totiž odvodňuje a to je něco, co v horkém letním dni nemůže nikdo potřebovat. Nicméně pravá turecká káva je velmi silná, přeslazená a než je naservírována, musí několikrát projít varem.

Ayran

Dalším z tradičních tureckých nápojů je Ayran. Je to nápoj mléčné konzistence a nakyslé chuti. Mně osobně příliš neučaroval, ale pro milovníky mléčných výrobků je to jistě to pravé. Ovšem pozor na citlivý žaludek, v teple se takový výrobek snadno zkazí, takže pokud máte pocit, že vašemu trávicímu traktu experimentování neprospěje, Ayran nepijte.

Z nealkoholických nápojů doporučuji vyzkoušet čerstvý džus z citrusů, který vám ochotný obchodník vymačká na důmyslné mašince před vašima očima. Koncentrované ovoce má v horkém dni něco do sebe. Navíc se člověk nemusí bát, že je džus ředěný vodou.
Tím se dostáváme k ošemetné otázce týkající se pitné vody. Ač se to zdá neuvěřitelné, voda je většinou pitná. A tím myslím i vodu z kohoutku někde v zapadlém kempu nedaleko Alanye. Problém nastává ve velkých městech, kde se do vody můžou mísit splašky z kanalizace. A teď je jen na vás, zda budete věřit kohoutkové vodě, nebo dáte na jistotu a pořídíte si vodu v pet-lahvi. Vody v plastových lahvích se dají za rozumnou cenu (deset až patnáct korun) pořídit na každém rohu. Nicméně před nákupem se ujistěte, zda je voda dobře zašroubovaná. Skutečně není těžké lahve nonstop doplňovat vodou z vodovodu. Pak by vám obezřetnost byla k ničemu. Pokud se vám nechce nakupovat vody v pet lahvích a přesto nevěříte pitnosti vody z vodovodu, pořiďte si přípravek na úpravu vody. Nestojí příliš, vydrží, a ve vodě ho skoro není cítit.

Od nealkoholických nápojů se přesuneme k alkoholickým. Možná to působí zvláštně, muslimská země a alkohol. Ale je tomu skutečně tak. Turci pijí jak pivo, tak tvrdý alkohol. Nejčastější pivo, s jakým se člověk setká, je Efes. Je skoro všude. Není nejhorší, nicméně náročný český člověk, který o pivu ví svoje, nebude úplně spokojen. O něco zajímavější je víno. Vinná réva se pěstuje ve slunné Kappaddocii. Turecké víno má tu vlastnost, že ho člověk může vypít hodně, aniž by se mu zamotala hlava. Má menší obsah alkoholu a zpravidla příjemnou nasládlou chuť. Setkat se můžeme s bílým i červeným, obě stojí za vyzkoušení.

A tvrdý alkohol?

V hotelových barech je k nalezení nesčetné množství alkoholických nápojů světových značek, nás však zajímá „to pravé turecké.“ Typickým alkoholickým nápojem je v Turecku rakije, anýzová pálenka. Jak již bylo výše řešeno, islám sice alkohol zakazuje, ale Alláh přece nevidí pod střechu… Rakije se podává s ledem a vodou. Vodou se tento nápoj ředí a zároveň se mléčně zakalí. Výsledkem je nápoj příjemné chuti, jemuž se přezdívá lví mléko.

Turecká kuchyně

Jestli někdo někdy sestavil žebříček, který by srovnával nejlepší kuchyně na světě, byla by kuchyně turecká nepochybně mezi prvními. Je lehká, nepříliš kořeněná a velmi rozmanitá. Svůj podíl na tom určitě mají rozličné vlivy, jež působí na tureckou kulturu. Podívejme se tedy trochu blíž na to, co, jak a kde si můžeme dát dobrého. První otázkou bývá samozřejmě kde. Slušné jídlo se dá sehnat kdekoliv, nejrychleji u „hladových okýnek“ na ulici. Z hygienického hlediska to není žádná katastrofa a porce jsou velké, člověku takové jídlo vystačí bohatě jako hlavní chod. A to všechno za velice příznivé ceny.

Dalším místem, kde se člověk dobře nají, je samozřejmě nějaká ta restaurace. Lidé z restaurací vám často poradí, co si vybrat za jídlo, budete mít svůj klid… výměnou za to je vyšší cena. Tím vyšší však na průměrnou restauraci myslím cenu srovnatelnou s průměrnou restaurací u nás, ne vyšší.

Ve chvíli, kdy dostanete menu, nebudete zřejmě ničemu rozumět (pokud nemáte štěstí na anglický jídelníček). To ovšem nevadí, obsluha vám mile ráda vysvětlí, co že to budete jíst. A když se jim nebude dařit vysvětlování, tak vám třeba dají ochutnat. Není to pravidlem, člověk se s tím setká spíš u miniaturních posezeníček u cesty, ale pro cizince je to dozajista velmi příjemné. Nekupuje tak zajíce v pytli.

A co že si to v Turecku můžete dát k snědku? Co se masa týče, můžete si dát vše, ovšem s výjimkou vepřového, které mají muslimové zakázáno konzumovat. Nejčastěji se setkáme s kuřecím, jehněčím, skopovým nebo s rybou. Maso však není to hlavní. Zastoupení jídla na talíři je velmi vyvážené, takže se vám na talíři krom masa ocitne i hora přílohy, často rýže, a zeleniny. Častou přílohou může být také chléb - ekmek (pozor na výslovnost ebmek je líbat se…). Turci jej často přikusují ke všemu možnému. Aby nedošlo k mýlce, turecký ekmek připomíná spíše naši veku než chleba. A od „ekmeku“ se dostáváme k samotným pokrmům. Pokud si na ulici budete pořizovat nějaké jídlo, často ho dostanete právě v tomto chlebu. Nejčastějším pokrmem je kebab, což jsou kousky masa nabodané na jehle, které se odkrajují a následně servírují. Kebab má mnoho podob, od kuřecího po jehněčí, od kořeněného po méně kořeněné. Stačí si vybrat. Dalším populárním pokrmem je kofte. Jedná se o mleté maso ve formě kuliček či placiček. Může být servírované třeba zapečené se sýrem, nebo jen tak „v ekmeku.“ Kofte je obecně více kořeněné než kebab, nicméně o nic horší.
Dále si můžeme nechat naservírovat rybu ve vinných listech či tureckou pizzu. Ta je všechno jen ne podobná pizze italské. Můžete si ji namyslet s vajíčkem, sýrem či s čímkoliv na co máte zrovna chuť. Dostanete nakrájenou pochoutku, zapečenou s tím, co jste si napřáli.

Výborné jsou též placičky gözleme. V anglickém jídelníčku je můžete najít jako palačinky. Našemu tradičnímu pojetí palačinek jsou na hony vzdálené. Bývají plněné, a to masem, kozím sýrem, špenátem či bramborami. Samotná placka je velmi tenká a velká, servíruje se přeložená na čtvrtiny či podobným způsobem. Ač to vypadá, že porce je malá, nevěřte tomu, gözleme jsou sytější, než vypadají.

Další kapitolou jsou saláty. Kdo by si v horkém dni nedal osvěžující zeleninový salát. Popravdě, stojí to za to. Saláty osvěží a jsou velmi chutné. Téměř se nesetkáte se salátem, jehož chuť by byla přebita zálivkou. Vše je z čerstvé zeleniny, která příjemně křupe mezi zuby. Zkrátka zeleninový ráj.

No a podíváme se ještě na dezerty. O těch se říká, že jsou sladké, jako turecká duše. Pokud je tomu skutečně tak, je turecká duše samý cukr. Turecký dezertík vypadá na pohled strašně maličký a nedostačující, nicméně to, co z něj teč,e není tuk, ale cukr. Skutečně i miniaturní dortík postačí k oslazení života… a to minimálně na týden. Mezi nejzajímavější dezerty patří sladké nudle posypané pistáciemi, které jsou potěchou pro jazyk i pro oko. Další sladkostí je chalva, psáno též halva. Je to sezamové pasta, která se dá pojídat sama o sobě, nebo jako součást nějakého pokrmu. Chalvu se vyplatí pořídit v některém z četných supermarketů, je tam velmi levná. Chalva je dost otázkou vkusu, jsou lidé, co se otřepou jen při pomyšlení na ni, naopak jsou tací, co za ni dají vše. Nicméně za vyzkoušení stojí.

A ve chvíli, kdy nebudete již dále chtít experimentovat, není nic jednoduššího, než navštívit některý z populárních amerických fast foodů. Jídlo je tam stejné jako u nás a ceny jsou velmi podobné. Zkrátka je to taková jistota.

Z mých postřehů: ve středním Turecku jsme byli pozváni do jedné pastevecké chatrče. S pastevkyněmi jsme si nerozuměli ani slovo, nicméně jsme pochopili, že jsme zváni na jídlo či čaj. Dostali jsme zvláštní „menu.“ Úplnou samozřejmostí byl černý čaj a chleba, k tomu černé olivy. Pak přišel kozí sýr, samozřejmě čerstvý a nakonec med. Dámy z pastvin nám záhy ukázaly, jak že se to jí. Člověk si utrhne kus chleba a nacpe do něj sýr s medem. Zní to šíleně, ale chuť tohoto „pokrmu“ je vynikající. Musím uznat, že nikde jinde jsem atypičtější jídlo nejedla.

Čajovny

Někoho možná napadne, proč taková čajovna není zařazená v nějaké jiné kategorii, třeba u jídla nebo pití. Čajovna je místo samo pro sebe. Pokud se vám vybaví některá z českých čajoven, zapomeňte na tenhle obrázek a buďte připraveni na něco odlišného. Turecká čajovna bývá pod otevřeným nebem, sedí se téměř výhradně na zemi a servíruje se jídlo i čaj. Čaj však výhradně černý turecký nebo ovocný. Takové čajové menu, které dostanete v čajovně u nás, vás spíš nepotká. Každá čajovna navíc nabízí vodní dýmku. Nejčastěji s jablečným tabákem, zatoužíte-li však po něčem extra, není problém sehnat vodní dýmku s marihuanou. Tahle informace je tak trochu podpultová, ale v jednom středisku nedaleko Národního parku Olympos se marihuanou v „šíše“ rozhodně netají.

Taková turecká čajovna je úžasné místo k odpočinku, pokud navíc máte štěstí, narazíte na některou z těch, které vypadají jako malý tropický ráj. Jedna taková je třeba v Selcuku, nedaleko Efesu…

Jídlo
Jídlo
Čajovna
Čajovna

Poslední editace textu: 24.3.2011 14:22
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA