A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Turecko - Průvodce

O nakupování v Turecku by se dala napsat celá tlustá kniha. Možná dvě. Co nakupovat v tak pestré zemi a hlavně… jak to nakupovat.

Člověk poměrů neznalý nakoupí za mnohanásobek toho, za kolik nakoupí zkušený nákupčí. Je to jedna z věcí, kterou se nejde naučit, na to je třeba mít talent, nicméně můžeme se pokusit shrnout několik takových zlatých pravidel pro nákupy v Turecku, tedy míněno tím nákupy spojené se smlouváním. Na smlouvání neexistuje manuál, jsme všichni jen lidi a prodavači to ví. Mají navíc talent najít jakoukoliv vaši slabinu a hrát na ni. Takže to chce obrnit se pevnými nervy a hurá na nákupy…

Smlouvání

Kdo jede do Turecka a hodlá si něco přivést, musí počítat s tím, že se smlouvá. Je to národní sport. Pokud nesmlouváte, jako kdybyste nebyli v Turecku. Pro prodavače je to prostě zábava. Takže úplně od začátku. Než půjdete na bazar, či nakupovat k nějaké památce, přemýšlejte chvíli o tom, jak zrovna vypadáte. Máte drahé hodinky, zlatý řetízek a luxusní oblečení? Ceny pro vás budou několikrát vyšší. Vypadáte jako průměrný turista? Dostanete turistické ceny, tedy pořád hodně. A co jako někdo, kdo se tváří, že má ještě míň peněz než prodavač? Cenu pro vás začínají být na snesitelné úrovni. Od této sumy se smlouvá. Takže pravidlo první, nevypadejte „draze.“ Prodavači z vás cítí peníze.

*Nesahejte na to, co si nechcete koupit,* neptejte se na cenu. Samozřejmě, že i z toho se dá „vymluvit“ ale nepatří to mezi nejlehčí úkoly. Proto pokud něco nechcete, neptejte se a neberte to do rukou. A pokud něco budete kupovat a nebude se vám zdát cena, nesnažte se tvářit, že toužíte právě po téhle věci. Prodavač pak bude vědět, že o danou věc opravdu stojíte a bude držet cenu. Což se vám nehodí.

Pokud navrhnete nějakou cenu, buďte si vědomi toho, že cena, kterou jste řekli, je ta nejnižší, za kterou danou věc dostanete. Navrhujte tedy minimálně o půlku míň, než jste ochotni minimálně zaplatit. Smlouvá se tak lépe. Vy chcete, aby prodavač cenu snižoval, on abyste ji vy zvyšovali. Jednoduché předpoklady. Pokud i vy půjdete najednou s cenou níž, nebude to fair. Vámi stanovená nejnižší cena je jednou nejnižší, menší už nebude.

„Mám tři děti, umírá mi rodina,….; Vy jste skvělý obchodník….; Cena extra pro vás…“ Tohle jsou jen fráze. Nereagujte nebo na ně reagujte cynicky, či s vtipem. Obchodník se vám snaží vlichotit do přízně, ale vězte, že to dělá s vidinou výdělku. Obzvláště lichocení na téma „skvělý obchodník“ mnoha turistům vleze do hlavy. Buďte jiní. Nenechte si tuhle frázi vnutit. Buďte si jistí, že ve chvíli, kdy si myslíte, jak jste neudělali výborný obchod, si obchodník myslí, jak jste naivní, že jste tuhle hloupost koupili za tolik.

Nespěchejte, obchodník má čas a těží z toho, že spěcháte. Udělejte si pohodlí, nechte se pozvat na čaj a pěkně prodiskutujte ceny. Čas je mocná veličina a osobní kontakt dobrým začátkem pro dobrý obchod. Nechte se vtáhnout do hovoru a buďte připraveni na malá intermezza o ceně. Nenechejte se nachytat.

Kdy je cena dobrá?

Pokud smluvíte o dvě třetiny původní ceny, jste skutečně úspěšní. A jde to. Nicméně to vyžaduje používat na obchodníky jejich vlastní zbraně “…jsem chudý obchodník - já jsem chudý student (turista, cokoliv)…“ Slovíčkaření zabírá. Ve chvíli kdy jste jen kousek od vaší vysněné ceny, stojí za to riskovat. Pokud prodavač nechce slevit, zkuste naznačit obchod. Zastaví vás? To je úspěch, můžete se dál bavit o cenách. Jde se zeptat majitele obchodu na to, jestli vám může výrobek prodat za vaši cenu? I tohle je většinou znak úspěchu, zřejmě jste se dostali na skutečnou cenu výrobku. Zdá se vám pořád vysoká? Odejděte, o dva pulty dál mají jistě to samé, zkuste na ně stejný postup s tím, že pán vedle za to chtěl tolik a tolik. Dají vám lepší cenu? Neváhejte a berte. Stejnou? Berte také, znamená to, že níž už to skutečně nepůjde a výrobek opravdu má tuto hodnotu.

A zlaté pravidlo nakonec. Usmívejte se, nebuďte nervózní a nesví. Smlouvání je v Turecku normální, usmlouvat se dá cokoliv, co nemá na sobě cenovku (často i to jde). Skutečně nemožné smlouvat je snad jen v supermarketech a restauracích.

Suvenýry

Zbývá otázka, co nakupovat. Stánky jsou plné různých krámů, hloupostí, ale i uměleckých předmětů či naopak falsifikátů. Z Turecka se vozí hory věcí, není na škodu připomenout si, co stojí za to si přivést a co se kupuje výhodně. Koneckonců eurovíkendy v Istanbulu se staly oblíbenou nákupní příležitostí.

Zlato a šperky

Zlato je jedna z věcí, která se v Turecku vyplatí nakoupit. Není to tu za pusu, jak by si někdo mohl myslet, nicméně ceny jsou nižší než u nás a výrobky jsou často zajímavěji zpracované. Více než kde jinde zde však platí pravidlo „pozor na padělky.“ Je sice pěkné, že vám vydají záruční list, ale upřímně, myslíte si, že je to pro prodejce závazné? Vy jste tu jen týden na dovolené, pokud jste si pořídili padělek, zjistíte to až doma a pravděpodobně nepojedete zpět, vyměnit šperk (i takový případ se však může stát…). Dávejte si tedy velký pozor na to, co a kde kupujete.

Mnoho cestovních kanceláří má smlouvu se zlatnictvími nedaleko letovisek nebo přímo v nich. To je jistá záruka kvality. Cena bude nepatrně vyšší, nicméně nenaletíte podvodníkovi, což za tu námahu stojí. Nechci však tvrdit, že nákup zlata v některém z malých krámků je zaručeně hloupost. Je to spíše o štěstí a umění rozpoznat, jestli vás prodavač „tahá za nohu.“

Kožené výrobky

Máte rádi kožené kabelky a bundy? Turecko je pro vás rájem, zejména pak Velký bazar v Istanbulu. Vzhledem ke spotřebě masa se kůže na trhu hromadí a ceny jsou tedy velice příznivé. Člověk si zde kožené oblečení může pořídit za zlomek ceny. Ale nečekejte extrémy. Obchodníci brzy zjistili, co se nakupuje a tak se snaží ceny držet výš. Nicméně za pokus to stojí a často se stane, že kožený výrobek, od pásků počínaje, kabáty konče, pořídíte skutečně výhodně. Chce to jen šťastnou ruku a pověstný smlouvací um. Ale i zde platí dvakrát měř, jednou řež. Takže pozor na „zmetky.“

Starožitnosti

Kdo by doma nechtěl mít nějakou tu památku z osmanských dob, popřípadě zlomek antických dějin. Na tenhle suvenýr už člověk nesmí mít hluboko do kapsy, přeci jen taková starožitnost má svoji historickou hodnotu, kterou nemůžete opomenout. Nicméně i tyhle věci zde vyjdou relativně levně. Problém nastane ve chvíli, kdy se něco většího snažíte vyvést ze země. Je třeba zařídit si povolení od ministerstva kultury či vyplnit spousty formulářů. Pokud máte nervy na byrokratickou honičku, směle do toho. Bude se zřejmě připočítávat nějaká daň a CLO. S nákupem starožitností tedy pozor, vyplatí se mít všechny doklady k vývozu předmětu s historickou hodnotou v pořádku.

Samozřejmě i zde platí, pozor na padělky. Znalé oko je zcela jistě rozpozná, nicméně laik to bude mít těžší. Pro laika je snad i lepší pořídit si nějakou repliku, ušetří tak čas i peníze. Ale sto lidí, sto chutí.

Koberce

Nakupování koberců je hotová věda. Hlavně je tu otázka, proč vlastně kupovat, a jaké koberce. Na trhu se objevují dva druhy koberců, strojové a ručně tkané. Ve chvíli, kdy nepoznáte jeden od druhého, vám obchodník namluví, že strojový koberec je ruční, a že stojí šílené peníze. Jak tedy rozeznat tyhle dva typy koberců? Je to jednodušší než by se mohlo zdát.

Koberec ruční se totiž skládá z uzlíků. Konkrétně dvojitých gordických uzlíků, ale to není pro nákup podstatné. Uzlíky jsou dobře rozpoznatelné na spodní straně koberce. Uzlík má navíc tu vlastnost, že zatáhnete-li za vlákno, uzlík se utáhne, ale vlákno nikdy nevytrhnete. Strojové koberce jsou na tom přesně naopak. Zkušená ruka je pozná i podle použitého materiálu, nicméně zezadu nelze spatřit uzlíkovanou strukturu. Je to dáno tím, že vlákna jsou do osnovy koberce pouze nastřelena do malých „véček.“ Zatáhnete-li za vlákýnko, docela pravděpodobně jej vytrhnete. To je základní informace k nákupu. Nákup samotný vyžaduje obětovat nějaký ten čas, koberce jsou přesně ten artikl, se kterým se obchoduje nad sklenkou čaje či něčeho tvrdšího. Zde se již nejedná o hádavé smlouvání, nákup koberce má jistou kulturu. Prodavač vám předvede mnohé koberce, vychválí je jako živé bytosti, zkrátka na něm je zpravidla vidět láska k řemeslu. Je jen na vás, na kolik oceníte některý z kousků.

Cena závisí na materiálu, ze kterého je koberec udělán. Ručně tkané koberce jsou hedvábné, bavlněné nebo kombinace obojího. Není třeba říkat, že nejdražší jsou ty hedvábné. Myslete na to při výběru. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že při nákupu koberců se neřeší vaše nejnižší cena, spíše se diskutuje o tom, co navrhuje obchodník. Zdá se vám jeho cena vysoká? Řekněte mu to, on se vás zeptá proč. Mějte připravený argument, proč se vám to zdá drahé. Nemáte na to? Ok, řekněte to. Zdá se vám koberec malý za tak vysokou cenu. Řekněte to. Mezi tím se klidně bavte o ekonomické situaci na Zakavkazku nebo o svých rodinách.

Vězte, že nákup koberce je rituál, který se nesmí uspěchat. Některé cestovní kanceláře mají smlouvu s kobercárnami a zprostředkují tak koupi, koberec pak nepodléhá clu. Takto je docela výhodné nakupovat zvláště dražší kousky.

Pokud se skutečně rozhodnete pro koupi koberce, buďte si vědomi, že jste investovali. Zvláště to pak platí u hedvábných koberců. Instituce, jakými jsou kupříkladu banky ve Švýcarsku, berou ruční hedvábné koberce do zástavy či výkupu. A cenu za ně nejsou v Evropě nízké. Nezapomeňte, že cenu jste mohli usmlouvat a převozem do střední Evropy koberec jen získal na ceně.

Jak se pozná dobrá koupě koberce? Smluvenou cenu musí obchodník nějak zakamuflovat, aby na účtence nevypadala směšně. I tohoto skutečně lze dosáhnout…

Modrá oka

V Turecku je vidíte na každém kroku. Jsou to korály, přívěšky, náušnice, dekorativní předměty. Všechny modré s bílým nebo žlutavým středem, který má připomínat oko. Pokud jste pozorní, všimnete si, že stejná oka mají Turci v autech a vedle dveří. Naskýtá se otázka proč.

Tato očka jsou oka proroka, či samotného Alláha, na cestách jsem se setkala s obojím označením. Pokud jsou darována, nosí svému majiteli štěstí a blahobyt. Turci se většinou postarají o to, že alespoň jedno očko dostanete. Pokud na ulici uslyšíte volání „I have a present for you…“ neděste se, někdo vás chce obdarovat očkem. Tenhle dárek zpravidla vypadá tak, že vám obchodník na tričko připíchne zavírací špendlík s očkem. Skutečně za to nebude nic chtít, je to téměř bezcenná hloupost. Ten človíček prostě jen chce, aby při vás stálo štěstí. No v případě dívek a žen mu možná potěšení dělá i připichování špendlíků na trička. Pokud chcete někomu dovézt něco skutečně tureckého a milého, určitě sáhněte po očku. Ceny nejsou nijak šílené, slušně se dají usmlouvat (často lze uplatnit „množstevní slevu“ aneb koupím dva, ale dáš mi lepší cenu).

Koření, čaj a sladkosti

Orientální země a koření patří neodmyslitelně k sobě. Tak je tomu i s Tureckem. Ač turecká kuchyně není tak výrazně kořeněná, jako třeba indická, koření zde seženete na každém rohu. Proslulý je zejména Egyptský bazar v Istanbulu, nicméně i na menších bazarech v turistických oblastech koření najdete.

Koření můžete pořídit různým způsobem. Třeba koupí dárkové kazety. Zde jsou zastoupena všechna možná kožení, je to pěkně zabaleno, co chtít víc. No popravdě, po příjezdu domů si zvyknete na nové druhy koření, které u nás nejsou k dostání a zjistíte, že jste si koření mohli nakoupit víc. Už z tohoto důvodu se vyplatí experimentovat a nakoupit si pořádnou dávku koření. Chcete si koupit třeba kari? Neostýchejte se a pořiďte si klidně půl kila. Sto gramů je skoro minimální váha koření, jakou vám je někdo ochoten prodat (ale nebojte se, dostanete klidně i míň). Proč kupovat málo?
Narozdíl od dárkových balení máte i tu jistotu, že koření, které kupujete je čerstvé. Prodavači jsou často velmi ochotní a poradí vám, jak a kde se dá co použít, dokonce si můžete líznout na ochutnání a zjistit, co že si to chcete koupit.

U koření se moc nesmlouvá, snad jen u zmiňovaných dárkových balení.

Tam, kde se dá koupit koření, se zpravidla dá koupit i sypaný čaj. Sypaným čajem teď myslím čaj ovocný. Nejpopulárnější a nejaromatičtější je bezesporu jablko nebo pomeranč. Mluvíme teď o přírodních verzích čaje, ne o granulovaném čaji, který lze zakoupit všude. Pokud toužíte po černém čaji z Rize, tak ten se sypaný a nebalený snad ani nedá sehnat. Černý čaj se prodává v balících různé gramáže, od 250 g do jednoho kila, možná i víc. Spíš než na bazaru se vyplatí čaj koupit někde v supermarketu, cena je ještě o něco nižší. Zdá se vám půl kila čaje hodně? Ono to zase tolik není, zdání klame.

Co se sladkostí týče, seženete je taktéž na Egyptském bazaru. Velmi populární jsou neuvěřitelně sladké Turkish delight, což jsou kostičky pro mě neznámého složení, měkké konzistence a vábného vzhledu. Při nákupu je můžete ochutnávat a hodnotit, nicméně po prvních pěti druzích už vám nebude dobře z přemíry cukru. Samozřejmě si nemusíte kupovat kila sladkostí, dají se pořídit i dárková balení, která lichotí umnému zpracování sladkostí. Navíc jsou za docela rozumné ceny.

Vodní dýmky a tabák

V posledních letech u nás vzrostla popularita různých vodních dýmek a podobných kuřidel. Pokud vás napadlo si něco takového pořídit a jedete zrovna do Turecka, počkejte s nákupem až tam. To, co u nás pořídíte za tisíc korun, lze v Turecku pořídit za čtvrtinu. Sortiment vodních dýmek v Turecku je navíc neuvěřitelně rozmanitý a tak si můžete vybrat dle svých nejdivočejších představ. Chcete nějakou obyčejnou, malou, velkou? Není problém. Dokonce není problém sehnat dýmku s hlavicí z nějakého ušlechtilého kovu nebo slitiny. Dýmky jsou k sehnání skoro všude, jen si musíte ujasnit, kolik za ně jste ochotní dát. Utratit mnoho peněz za skutečně krásný kousek není problém. Prodavač má praxi v přesvědčování lidí, že právě oni potřebují ten nejdražší kousek, protože jen oni jej umí náležitě ocenit.
K dýmkám není problém sehnat tabák nejroztodivnějších chutí a vůní, a to za zlomek českých cen. Nejoblíbenějším a nejaromatičtějším tabákům bezesporu patří jablečný a mátový. Mnoho lidí tyto dvě příchutě míchá do jedné, nepříliš sladké, nepříliš ostré. Sehnat se samozřejmě dá celá plejáda příchutí. Mezi relativně levné, a přesto kvalitní značky tabáku patří bezesporu Sherbeti. Tahle značka se dá sehnat na bazarech po celé zemi.

Keramika

Populárním suvenýrem je také keramika. Ta se vozí především ze středního Turecka, tedy z Kappadoccie. Jakousi Mekkou keramického řemesla je Avanos. Na tak malé město je zde neuvěřitelná hustota keramických dílen a dílniček. Vždy usměvaví mistři hrnčířského řemesla vás ochotně nechají nakouknout do tajemství svého umu. K tomu vám do stylových keramických číší budou dolévat skvělé víno z místních vinic.

Místní keramika je nádherně pestrá a do detailů vyvedená. Titěrné vzorky doslova berou dech. Ceny nejsou nijak přemrštěné a dají se dobře usmlouvat na zlomek původní ceny.

A co všechno je ke koupi? Krásné repliky antických váz, užitkové konve i hrnečky, ozdobné vázy anebo jen malinkaté dózičky na nejmenší prstýnky či náušnice, jež má člověk problém uchopit do prstů, jak jsou drobné.

Koberce
Koberce
Koberce 2
Koberce 2
Koření
Koření
Stánky
Stánky
Suvenýry
Suvenýry

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA