A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Turecko - Cestopisy

Alanye, jeskyně, loď a hotel - Turecko 2009

Alanye nás uchvátila. Každý den ve městě a pokaždé jsme objevovali něco nového. Prvně jeskyně, pak loď a hlavně Turci. Parádní město, špicová dovolená, zážitky na dlouho

Alanye, jeskyně, loď a hotel - Turecko 2009

;;;ALANYA
PIRÁTSKÉ POBŘEŽÍ

S Alanyí se seznamujeme cca o půl čtvrté ráno, kdy jsme vstoupili do vestibulu hotelu AZAK. Nejprve vyplňujeme ubytovací karty. S pomocí Jany se nám daří karty vyplnit, tedy Jana nám pomohla pouze s několika drobnostmi. Jenže recepční nám oznamuje, že hotel je plný a že budeme dvě noci náhradně ubytováni v hotelu Saray Beach, který je hned vedle. Samozřejmě, že se nám to nelíbí, ale co můžeme v tuto chvíli dělat. Tak se tedy všichni (4 páry) stěhujeme do sousedního hotelu. Na recepci nám přidělí pokoje a tak se nastěhujeme. Problémy s osvětlením jsme popsal o pár stránek dříve, nebudu se o nich tedy dále rozepisovat. Konečně jsme se osprchovali, vybalili pár nejnutnějších věcí a rychle do postele. V tu dobu už bylo půl páté ráno a za chvilku začal „békat“ muezín z minaretu. Přesto se nám daří aspoň asi půl druhé hodinky usnout. Vstáváme něco málo po sedmé hodině, kdy se mé použití toalety neobešlo bez následků. Zdálo se mi, že to nějak špatně splachuje a všiml jsem si též, že do záchodu vedou dva přívody, z nichž jeden je zavřený. Tak jsem ho tedy dal naplno a z trysky, která byla určena na opláchnutí zadnice, začala cákat voda. Ta tryska totiž nebyla vidět, takže mě nic nevarovalo. Utíráme koupelnu a vypravujeme se na snídani v náhradním hotelu Saray. Výběr stravy je relativně pestrý, kafíčko z automatu bylo vynikající. Po snídani se vracíme na pokoj a kolem půl deváté vyrážíme na chvilku do města. Při odchodu na dveře věšíme cedulku „nerušit“ (nemáme zcela vybaleno a nemáme trezor).

Zvolíme Gϋzelyau Str. a vyrážíme po ní. V jedné uličce to vezmeme k moři, kde se maminka seznamuje s pískem a mořskou vasrůvkou. Jdeme dál hledáme nějakou směnárnu, kde bychom směnili eura za liry. Stále nemůžeme na žádnou narazit, až po delší době nacházíme směnárnu na Atatϋrk Str. Měníme prozatím 100 euro na 214 lir a vracíme se k hotelu, kde máme první informační schůzku s Dášou, naší delegátkou. Ještě si kupujeme pití, kde mě Turek turecká okrade asi o 30 lir a na ulici se necháme nalákat cestovkou Binder od pouličního prodejce na lodní výlet podél pobřeží za 30 euro pro oba. Dáša přišla o chvilku později než byl domluvený sraz, ale to jsme tak nějak zvládli. Po dotazu, jak jsme spokojeni, jsme ji obeznámili se situací o náhradním ubytování, kterou začala okamžitě řešit s managerem hotelu. Tak nám jako kompenzaci přislíbili, že po celou dobu našeho pobytu budeme mít na pláži u hotelu AZAK dvě lehátka a slunečník zdarma, rovněž tak hotelový trezor a ještě že dostaneme pokoje s výhledem na moře. U delegátky jsme si objednali ještě další výlety na Pamukkale a do Perge.

Rozloučili jsme se a vracíme se do našeho náhradního hotelu a pak opět vyrážíme poznávat krásy Alanye. Jdeme opět stejnou ulicí Gϋzelyau Str., kde si uvědomuji, že jsem si doma nechal pokrývku hlavy a že by mi v tom horku mohl vysychat mozek:-) Naštěstí se na protějším chodníku objevil „kouzelný Tureček“ se slamáky na prodej. Jakoby tušil, že nám něco chybí, hned se k nám přátelsky hrnul a nabízel ke koupi klobouk za 10 lir, což se nám však zdálo moc a tak jsme ho usmlouvali na polovinu, tedy 5 lir. Spokojenost byla na obou stranách a pokračuje dál už i s pokrývkou hlavy. Přes krásné parky s jezírky se dostáváme do míst, které znám z fotek, a jsme u jeskyně Damlatas.

Radioaktivní jeskyně
Ve skále pod pevností se nachází několik zajímavých jeskyní. Na západním konci poloostrova upozorňuje originálně řešený ukazatel na vchod do Damlataş Magarasi (Jeskyně padajících kamenů), která patří k nejpozoruhodnějším krasovým útvarům v Turecku. Uvnitř se skrývá nádherná krápníková výzdoba. Některé stalaktity a stalagmity měří až deset metrů. Vzduch v podzemních prostorách je mírně radioaktivní. Má také extrémně vysokou teplotu a vlhkost, na kterou nejsme v našich jeskyních zvyklí. Teplota v jeskyni se drží celoročně na cca 23 0C. Astmatikům prý toto prostředí prospívá, ale většina turistů v této horké sauně dlouho nevydrží a prchá z podzemí pryč na pláž. Osobám se srdečními problémy se návštěva Damlataş Magarasi důrazně nedoporučuje.

otevřeno od 10:00 do 19:00 hodin
vstupné 5 YTL

Po prohlídce kouzelné jeskyně se vydáváme směrem k přístavu a zpátky na hotel, kde je od 19:30 h podávána večeře. Tentokráte je k dispozici obrovský výběr salátů, zeleniny, ovoce a oliv. Po večeři okouším prvně turecké pivo EFES PILSEN BIRA – má říz. Pak v hotelové restauraci pokračuje večer s ohnivou show, tureckou tanečnicí a hadem. Po večerním programu jdeme spát, jsme už přece jen docela utahaní a ještě nevyspalí.

V pátek ráno jdeme opět na snídani v hotelu Saray a balíme věci, které jsme si zatím vybalili. Po poledni se máme konečně přestěhovat do „našeho“ hotelu AZAK. Na chvíli se pocouráme jen v blízkosti hotelu, tak abychom byli v poledne připraveni na přesun. Ve stanovený čas o půl jedné čekáme na recepci, kam nás měli přijít přestěhovat, nikdo však pro nás nepřichází, a tak se raději stěhujeme sami. Na recepci v hotelu AZAK nám vydávají klíče, Jura s mamkou to mají do 6. patra, Peťa s Danou do dvojky, Luboš s Janou nevíme a my dostáváme klíč s číslem 109, tedy do prvního patra. Když už jsme se chystali vybalovat, zjišťujeme, že nemáme zase až tak dobrý výhled na moře, že nám jej do prvního patra zastiňují vzrostlé palmy. Mně to bylo celkem jedno, ale Květa si to začala řešit s Dášou, až nám nakonec nabídli výměnou pokoj č. 508. Mysleli jsme, že bude stejný jako ten náš, jen v pátém patře, ale nebyl. Květa si jej šla prohlédnout, ale nabízený pokoj byl mnohem menší, takže jsme si nakonec ponechali ten náš původní 109, byl to v podstatě třílůžkový velký pokoj. Tak se tedy konečně zabydlujeme a vybalujeme veškeré věci. Kolem půl třetí vyrážíme opět do města, tentokráte na hrad a další památky Alanye, což je pro značnou rozsáhlost popsáno v samostatném bloku.

Lodní výlet na moře
V neděli ráno kolem půl desáté čekáme před hotelem na svoz do přístavu. Turci však, tak jako Chorvati, nikdy nikam nespěchají a vždy mají dostatek času. Minibus přijíždí asi s 20ti minutovým zpožděním. Nastupujeme do minibusu určeného asi pro 12 + 3 cestující. Když nastupujeme, je už minibus v podstatě plný a my si už nemáme takřka kam sednout. Předpokládáme tedy, že jsme už asi poslední a že pojedeme rovnou do přístavu. Jaké je však naše překvapení, když postupně po cestě nabíráme další a další pasažéry do tak již plného autobusku, až je nás nakonec vzadu asi celkem 20. Po strastiplné cestě konečně dorážíme do přístavu a vedou nás k lodi „BIG KULE“. Nalodíme se a v cca 10:20 hodin vyplouváme. Pouliční prodejce výletu nám při lanaření říkal, že loď bude plná Slováků a Čechů. Na lodi jsme zjistili, že je plná Slovanů! Poláků a Rusů a dvou lidiček z Moravy, a to nás. Čech ani jeden, Slovák zrovna tak. Prvně zastavujeme kousek za KIZIL KULE a je první krátká zastávka ke koupání v moři. Na koupání nejdeme, protože na tu chvilku nemá cenu se mokřit. Dále zastavujeme u jeskyně pod hradem, kde posádka krmí „piraně“ a plave mezi nimi, pak pokračujeme dál okolo pobřeží. Na zádi lodě se připravuje oběd, který dostáváme v zátoce daleko za naší pláží, někde mezi Alanyí a Konakli. Po jídle přijíždí k naší lodi poplavná zmrzlinárna, a tak si z lodi kupujeme na ochutnání zmrzlinu ve žlutém melounu – byla dobrá. Pak se loď pomalu otáčí a se zastávkou na koupáním kousek od přístavu se vracíme zpět. Hledáme náš minibus a nastupujeme. S troškou zmatků odjíždíme z přístavu, ale za chvíli se za mohutného dunění reproduktorů v autě vracíme zpět. V přístavu totiž zapomněli dva „mroží“ Rusy. Nenašli je a tak se opět vydáváme na cestu přes město do hotelu. No a potom nás klasicky čeká večeře a opět výprava do města.

Naše nákupy v Alanyi
Chodili jsme po Bazaru, Zelném trhu, obchodech, krámcích, stáncích atd. Různě jsme nakupovali a samozřejmě smlouvali. První nákup byl již zmíněného klobouku, zaručeně australského z výrobny v Turecku. Různě nás vždycky naháněli prodavači – stánkaři, většinou vždy stejným Ahoj, Hallo, Hallo kovboj a různá další a další volání. Jen jednou nám prodávající věnoval oko na připíchnutí a nabídl nám čaj, tak jsme u něho koupili nějaká oka Alláhova na podarování našich blízkých doma. Chtěli jsme si koupit vodní dýmku s kobrou, kterou jsme zahlédli první den. Trvalo dlouho, než jsme něco podobného našli. Prodavač byl ochoten prodat dýmku za 100 euro. Květa nasadila 30, on si ale stále mlel svých 100. Neshodli jsme se ani na 50, a tak jsme nakonec odešli pryč. Cosi za námi hulákal, ale nedali jsme se. Dýmku jsme koupili asi až ve třetím obchůdku, sice ne s kobrou, ale hezky zdobenou, ze 100 EUR usmlouvanou na 40. Docela dobrý kšeft, jenomže nakonec nám vnutili ještě tabák a uhlí, a stejně se tak určitě dostali na požadovaných 60 EUR. Jiné vodárny jsme stáhli z 80 na 35 a 20 EUR. Sadu krásně zdobených sklenic na čaj jsme usmlouvali ze 100 lir na 30 lir a 4 eura.

Pak jsme ještě chtěli koupit stříbrný náramek pro Lukáše. V prvním obchůdku byl prodejce ochoten slevit, dokonce nám ho všemožně nutil, ale tento typ by se asi Lukášovi moc nelíbil. Prodejce byl hodně snaživý a všemožně se snažil nám náramek vnutit, ale nakonec stejně nepořídil, když jsme odešli, ještě za námi vyběhl a volal na nás. Ve druhém obchůdku nebyl ochoten vůbec smlouvat, nakoupili jsme tedy až ve třetím. Alláhova oka jsme nakupovali nakonec za několik posledních euro. Na Zelném trhu byl velký ruch a mumraj, podstatně jiný než na trzích v Chorvatsku. Na tržišti jsme si chtěli koupit pravý turecký černý čaj, ale nevěděli jsme, který vybrat. Prodavač byl velice ochotný a přátelský a aby nám usnadnil vybírání, uvařil nám na ochutnání každému jiný druh čaje. Po ochutnání jsme si vybrali „strong“ čaj a k tomu ještě koření do jejich placek z mletého masa. Nakonec jsme Lukášovi ještě koupili lžíci na krmení slona nebo Kamilka.

Byli jsme několikrát na obědě i v místních restauracích, které jsou v Turecku téměř na každém kroku. Jídla na cestách byla většinou formou bufetu a za danou pevnou cenu. V Alanyi jsme byli „za rohem“ na kebabu, k tomu pivko a Coca-Colu. Bylo to dobré, jenomže o pár metrů dál jsme objevili další hospůdku, kde babka dělala i národní placky gözleme. Tak jsme tam tedy vyrazili příště – nejprve jsme si dali každý jednu placku, jednu sýrovou a druhou s jemně mletým masem, k tomu opět pivo a colu. Ještě jsem si pak objednal třetí placku, tentokrát s kousky masa. Byla dobrá, ale ty dvě předtím byly absolutně nejlepší. Při požádání o účet nám obsluha přinesla dva náprstky se zeleným míchaným nápojem (velice dobrým) – na účet podniku. Oběd stál 16 lir, ale protože jsme byli spokojeni, nechal jsem obsluze „tringelt“, takže celý oběd a plná bříška nás stály 20 lir. Většinou při každé večerní procházce jsem si dával nějaké pivko.
Největší úspěch ve smlouvání jsme snad měli v luxusním obchodním centru EMPERIUM CENTER. Květa furt chtěla vidět něco z kůžičky, no a tak nám Dáša zařídila odvoz luxusním vozem přímo majitelem ochodu (alespoň tak jsme to pochopili) do pravděpodobně nejluxusnějšího obchodu s koženými výrobky v Alanyi. Vybírali jsme s tím, že máme slíbenou slevu 30 %, zrovna jenom pro tento den. Některé kožené výrobky stály i daleko přes 1 000,- EUR. Nakonec si Květa vybrala moc pěknou ¾ bundu za 460,- EUR. Delší rukávy majitel slíbil na místě upravit do 10 minut. V poslední chvíli před odnesením bundy na úpravu jsme prodejce zarazili, že se nám bunda zdá dost drahá, že jsme se ještě nerozhodli, že ji koupíme, tak ať s ní ještě nic nedělá. Nakonec jsme se, sice s těžkým srdcem majitele, domluvili na 300,- EUR. Chtěl jsem platit kartou, ale to se majiteli moc nelíbilo, protože po stržení poplatku bankou by dostal jen 280,- EUR. Tak jsem hledal poslední hotovost s tím, že víc než 270,- EUR již nemám. Nakonec jsme si tedy plácli nad touto cenou. Mezitím, než byly na míru upraveny rukávy, provedl nás majitel po celé své velké prodejně a nabízel nám ještě další luxusní značkové zboží. Potom jsme se ještě společně vyfotili před jeho obchodním domem, velice přátelsky jsme se rozloučili a nakonec nás odvezli před náš hotel.

Po několikerém očuchání bundy z pravé kůže „z jelena“ jsme se vypravili do supermarketu M MIGROS.
Po velkém nákupu v supermarketu jsme se zastavili na škopek za 0,8 Eura. Samozřejmě, že těch zbývajících 20 centů už berou jako samozřejmost a neobtěžují se je vracet. Měli tam zrovna lákavou akční nabídku na koktejl 1 + 1 zdarma za 15 lir. Tak nakonec jsem Květu přesvědčil, ať si je objedná. Po velkém vybírání z obrovské nabídky si vybrala Piňa Colada a San Francisco. Asi za 10 minut vidím, že nám míří obsluha se čtyřmi koktejly. Zrada! Oni tím 1+1 zdarma mysleli, že vždy k jednomu objednanému dostaneme ten stejný zadara. My jsme si mysleli, že ten, co je zdarma, si taky můžeme vybrat, a tak jsme místo dvou dostali čtyři. No pil jsem i horší pití.

Koupání v moři
Moře bylo krásně teplé, mnohem teplejší než v Chorvatsku, ale v místním klimatu to ani tak nepřipadalo. Bylo mírně zvlněné, no prostě parádní koupání. Protože jsme měli lehátka a slunečníky zadarmo jako kompenzaci za dvě noci ubytování v náhradním hotelu, tak jsme toho samozřejmě využívali. Ve čtvrtek po návratu z výletu se začaly dělat větší vlny, až nakonec večer vyvěsili červenou vlajku. V pátek byly vlny asi dvoumetrové a v sobotu před odletem dokonce až 2,5 metru. Červená vlajka vlála pořád. No a v pátek jsem dokonce Květu tahal z vln. Utopila naštěstí jen brýle za 600,-. Ale jedna paní z našeho hotelu tam utopila optické brýle za 3 500,- Kč. Tak jsme na tom byli ještě relativně dobře. Voda ale byla parádní.

NO A NĚCO TEDY O ALANYI JAKO KRÁSNÉM A RUŠNÉM LETOVISKU

Až do 80. let dvacátého století bylo město Alanya jen ospalým pobřežním městečkem s pouhou hrstkou hotelů. Dnes však oblíbené centrum turistů ležící ve východní části riviéry nabízí dostatek příležitostí jak k aktivní zábavě, tak i k prožití klidné či aktivní dovolené.

Na ulicích Alanye panuje po celý den čilý ruch, ale toto město je pečlivě uklízeno, takže nikde nenajdete povalující se odpadky, bezdomovce apod. Je však fakt, že jsme předposlední večer viděli v ulicích pár žebráků, hlavně žebraček s malými dětmi. Alanye je zkrátka nádherné čisté město, které člověka okouzlí a doslova dostane svou bezprostředností, životem a tempem.
Každý den, i když půjdete opět po stejné ulici, zjistíte, že je zde stále co objevovat, čeho jste si předchozí dny nevšimli. Na každém kroku Vás budou lákat a zastavovat turečtí obchodníci a číšníci, což se někomu může zdát unavující či obtěžující, ale taková je prostě mentalita Turků a bez toho by nebylo Turecko Tureckem. Alespoň se tu můžete cítit jako „megastar“, když Vás každý oslovuje.

Nejstarší stopy lidského osídlení Alanye a jejího okolí jsou staré 20.000 let. Tehdejší jméno samozřejmě neznáme, zato víme, že v období antiky se město jmenovalo Coracesium a bylo na hranici mezi Pamfylií a Kilikií. Herodotos říká, že město založili Achajové, vracející se z vítězné trójské války. Město Alanya založené ve 3. století př. n. l. bylo v římských dobách pirátskou pevností, proslulou v celém Středomoří. Nad někdejším sídlem pirátů ční dosud mohutná pevnost, z jejichž širokých bašt se otevírá pohled na překrásnou Kleopatřinu pláž. Své jméno má po egyptské královně Kleopatře, která získala pevnost jako dar od Marca Antonia. Dnes je Alanya známá svými nekonečnými plážemi, banánovými plantážemi, vůní ovocných zahrad, pestrými ulicemi plnými obchodů nejen s kůží a zlatem, ale i restauracemi, kavárnami a starým městem.

Město Alanya slouží většině návštěvníků jako základna k poznávání krás „Pirátského pobřeží“. Tento přístav založili řečtí kolonisté už ve starověku. Osada umístěná nad strmým skalním srázem vysoko nad mořem nesla původně jméno Kalonoros neboli Krásná hora. Ve 2. st. př. n. l. se tohoto strategického bodu zmocnili piráti a začali jej využívat jako základnu k přepadávání lodí plavících se Středozemním mořem.
Řádění námořních lupičů udělala konec až Římem vyslaná armáda v čele s Pompeiem, která zničila jejich flotilu ve velké námořní bitvě roku 67. př. n. l. Krátce nato daroval Marcus Antonius tuto část Malé Asie své milé Kleopatře.

První historicky doložená zmínka o městě Coracesium pochází od geografa Skylakse ze 4. stol. před Kristem jako o součásti tehdejší Perské říše. Město vyrostlo v největší antickou základnu pirátů. Přestože město roku 139 před Kristem Antiochus dobyl, piráti ve městě zůstali de facto až do r. 65 před .Kristem, kdy bylo město dobyto římskými vojsky pod vedením Pompeia Velkého (Magnus). Město, námořníky nazývané Kalonoros (z řečtiny Krásná hora), zůstalo součástí Římské říše až do jejího rozdělení a bylo součástí její východní poloviny - Byzance. V 7. století odolává město nájezdům Arabů, kvůli kterým výrazně zdokonaluje své opevnění. Roku 1204 dobyla křižácká vojska Istanbul. V Coracesiu se uchopí moci Kyr Vart Kalonoros. Po určité době obléhání se město roku 1221 vzdalo bez boje sultánu Alaeddinu Keykubatovi, Kyr Vart byl vypovězen do vyhnanství. Sultán se zamiloval jak do Kyrovy dcery, kterou si vzal za ženu, tak do města, ze kterého udělal zimní hlavní město své říše a dal mu své jméno (Alaiye). Město se rozrostlo do krásy a prožilo nejkrásnější období své historie. Roku 1300 se město dostalo pod vládu Konye, která jej roku 1427 prodala za 5 000 zlatých Mamlůckému egyptskému sultánovi.
Roku 1471 město zpět pro Osmanskou říši dobyl Ahmet Paša pro sultána Mehmeta. O sto let později ji Otomané přičlenili ke Kypru, poté zpět pod Konyu, až nakonec byla správně zařazena pod Antalyi, pod kterou spadá dodnes. Roku 1933 ji Atatürk, zakladatel Turecké republiky, přejmenoval na Alanyi.

Staré město ALANYA
Větší část starého města leží na velikém skalnatém mysu, který vybíhá do moře a dominuje tak modernímu městu. Na východní straně mysu stojí Kizilkule – 35 metrů vysoká obranná věž postavená z červeného kamene na příkaz sultána Alaeddina Keykubada roku 1226 a přestavěná v roce 1951. Dnes se zde nachází Etnografické muzeum (vstupné 2,5 €). Ze střešní terasy věže je krásný výhled na městský východní přístav. Staré dřevěné domy se zuby nehty drží při životě na svazích tyčících se nad věží. Za starými pobřežními obrannými valy lemující okraje vody se nachází osmanské loděnice sestávající z pěti dílen spojených klenutou klenbou. Za loděnicí stojí malá obranná věž Tophane.

Sultánův admirál
V 16. století byla osmanská říše na vrcholu svého mocenského rozmachu a v kulminačním bodě svého soutěžení s křesťanským světem. O to, že Evropa tehdy ztratila i svou námořní převahu, se zasloužil syn hrnčíře z ostrova Lesbos, který měl turecké jméno Oruč. Poprvé na sebe upozornil husarským kouskem, při kterém s hrstkou dobrodruhů přepadl a oloupil pyšnou papežskou flotilu. Jeden tehdejší kronikář o tom píše: „Nelze vyjádřit překvapení a úžas, jaké tento pozoruhodný čin vyvolal…“ A dodává, že jméno Oruče se stalo rychle slavným a „jelikož vousy jeho byly barvy mrkve, tedy velice červené, byl nadále od mnohých nazýván Barbarossa, což italsky znamená Rudovous.“ V následujících letech se stal Rudovous postrachem Středozemního moře. Svou pozoruhodnou kariéru zakončil jako admirál tureckého sultána. Jeho osud je tak v mnohém podobný životnímu příběhu, kterým se zapsal do námořních dějin anglický korzár Francis Drake.
Jestli slavný Oruč (Rudovous) někdy vůbec kotvil v přístavu Alanya není jisté. Mnoho saracénských pirátů si vysloužilo stejnou přezdívku, neboť si vousy barvili s oblibou henou, takže v této věci nepanuje mezi historiky shoda.

Kleopatřina pláž
Kleopatřina pláž je vzdálená jen cca 100 metrů od pěší zóny. Na Kleopatřině pláži jsou k dispozici slunečníky a lehátka patřící k jednotlivým hotelům (každý hotel má jinou barvu slunečníků), ovšem za poplatek. U pláže je i spousta barů vždy ze zadní strany přilehlých hotelů, k dispozici jsou sprchy a kabiny na převlékání, samozřejmostí jsou i toalety. Kleopatřina pláž je písčitá, místy s droboučkými kamínky. Moře je zde už po několika krocích hluboké, což není zrovna ideální pro rodiny s malými dětmi či pro starší lidi, neboť při vstupu do moře tvoří písek jakýsi schod. Bývají zde vlny, často i dost velké, občas vítr do moře zanese trávu nebo řasy, ale to se stává spíše až odpoledne a jen výjimečně např. při větším větru. Většinu času je v Alanyi moře nádherně čisté. Právě na proslulé Kleopatřině pláži spolu trávili krásné chvíle Kleopatra s Markem Antoniem, který tuto část země Kleopatře daroval. Podle legendy nechal beznadějně zamilovaný Markus Antonius přivézt písek z delty Nilu, kterým pokryl místní pláže, aby se Kleopatře nestýskalo po rodném Egyptě.

HOTEL SARAY BEACH
První a druhá noc v tomto hotelu. Z první byly asi jen 3,5 hodiny spánku. Hotel určitě není špatný, ale my se těšili na NÁŠ AZAK.

Vzdálenost od pláže: 0 m

Poloha: Kvalitní a příjemný hotel, který uspokojí i středně náročnou klientelu, nacházející se cca 1 km od historického centra města Alanya, v blízkosti hotelu je řada obchůdků, restaurací a barů, přímo u nádherné Kleopatřiny pláže se zlatavým pískem. Typ pláže: písečná

Vybavení: Recepce, restaurace a' la carte, restaurace (vnitřní a venkovní restaurace), internetová kavárna, lobby bar, snack bar, TV místnost, kadeřnictví, výtah, velký bazén s dětskou částí, lehátka a slunečníky u bazénu, dětské hřiště, dětský bazén, bar na pláži, stolní tenis, příležitostně večerní animační programy, velkoplošná televize, kadeřník, bar u bazénu.

Služby za poplatek: Trezor na pokoji, individuální klimatizace, vodní sporty na pláži, lehátka a slunečníky na pláži, masáže, sauna, prádelna, bar na pláži.

Ubytování: Elegantně zařízené menší 2-lůžkové pokoje s možností 1 přistýlky pro dospělého nebo 2 přistýlek pro děti, s individuální klimatizací, telefonem, trezorem, SAT-TV, minibarem, sociálním zařízením, vysoušečem vlasů, balkonem.

Stravování: Polopenze - snídaně a večeře formou bufetu. Ke snídani je pití zdarma – káva z automatu – výběr ze tří druhů, „strong“ čaj, dva druhy ovocných nápojů, mléko. K večeři nutno pití zakoupit. Pili jsme pivo a Coca Colu. Pivo bylo za 4,5 YTL.

HOTEL AZAK

Vzdálenost od pláže: 0 m

Poloha: Velmi oblíbený hotel leží přímo u krásné Kleopatřiny pláže. Z hotelu se projde k pláži okolo bazénu a přes bar umístěný v menší barové zahradě pod palmami. Hotel se nachází pouze 1 km od historického centra města Alanya. Tuto polohu jistě ocení milovníci večerních romantických procházek, nákupů, a také vyznavači večerní zábavy.

Hotel se nachází přímo u proslulé Kleopatřiny pláže (lehátka a slunečníky za poplatek cca 2 EUR na osobu a den) s barovým servisem, odkud je krásný výhled na starobylý hrad v Alanyi. V okolí hotelu se nacházejí bary, restaurace a obchůdky.. Letiště v Antalyi je vzdáleno cca 130 km.

Typ pláže: písečná

Ubytování: Příjemný rodinný hotel svým hostům nabízí vstupní halu s recepcí a směnárnou, restauraci, dva bary, TV koutek, internetový koutek a hezký venkovní bazén s oddělenou částí pro děti (lehátka a slunečníky zdarma). Standardně zařízené klimatizované pokoje (vlastní ovládání) mají koupelnu s vanou nebo sprchou a WC, vysoušeč vlasů, SAT-TV, telefon, bezpečnostní schránku (za poplatek cca 1,5 EUR na den), minibar (za poplatek) a balkon. Na vyžádání je možno zdarma zajistit dětskou postýlku.

Vybavení: Hostům je k dispozici vstupní hala s recepcí, výtah, vnitřní a venkovní restaurace, restaurace A'la carte, 2 bary, snack-bar, bazén s oddělenou dětskou částí (lehátka a slunečníky u bazénu zdarma, na pláži za poplatek), vnitřní vyhřívaný bazén. Ve vedlejším hotelu můžete využít za poplatek turecké lázně, saunu a masáže. Na své si přijdou milovníci vodních sportů.

Stravování: Polopenze - snídaně a večeře formou bufetu. Ke snídani je pití zdarma – káva z várnice, „strong“ čaj, ovocné instantní čaje, dva druhy ovocných nápojů, mléko. K večeři je nutno pití zakoupit. Pili jsme na „kredit“ a účet zaplatili až v pátek před odjezdem. Celkem nás stálo večerní pití cca 59 lir, což dělalo asi 726,30 Kč. To bylo po večeři jedno až dvě piva a Coca-Cola.

Na recepci i v obou barech byly umístěny tzv. TIP BOX na „bakšišné“.

Informace, které používám jsou především naše vlastní oči a uši, dále jsou čerpány z různých internetových serverů (např. Orbion), z výkladu naší delegátky Dáši, z materiálů poskytnutých CK Brenna a dalších cestovatelských průvodců DK Ikar a Marco Polo. Plánky Hierapolis, Perge a malé mapky Turecka jsou též z materiálů CK Brenna. Fotky jsou naše vlastní.

Další fotky jsou ve fotogaleriích

http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=9726&se_nl_user_id_profil=11921&s_nick_profil=Sally

http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=9799&se_nl_user_id_profil=11921&s_nick_profil=Sally

http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=9649&se_nl_user_id_profil=11921&s_nick_profil=Sally

http://cestovatele.orbion.cz/profil-cestovatele/fotogalerie/?nl_image_album_id=9610&se_nl_user_id_profil=11921&s_nick_profil=Sally;;;

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
petras21 16.08.2009 22:40
 

Krásné prostředí NP Krka,kde se točil Vinnetou 8-O

  • Anonym (1)
  • Anonym (4)
Last
09.11.2008 20:29 88.101.147.***
 

Moc hezké fotky, jako ostatně u Tebe vždy.

  • Anonym (1)
  • Anonym (1)
medex
23.03.2008 23:49 85.160.100.***
 

měl by tam byt kazdy

  • Anonym (4)
Terry 06.03.2008 15:10
 

Moc pěkný snímky.

  • Anonym (1)
Zpět na všechny diskuze